Jezero Most
Je to trochu legrační – zahajovat jezero. Jezero Most je už na svém místě hezkých pár let, je to obrovská plocha vody, větší než Máchovo jezero. Nicméně teď se otevřelo veřejnosti, smí se k němu a lze využívat vše, co jezero nabízí. Naposledy jsem se tam byl podívat na jaře, v doprovodu s ing. Stanislavem Štýsem. To je doslova otec rekultivace širokého dalekého okolí. Je jeden z průkopníků pojmu rekultivace nejen u nás, ale v Evropě: myšlenka, že by se vytěžená země měla vrátit přírodě nepadla z nebe a sahá hluboko do minulosti. Postupně se z toho stalo doslova vědecké odvětví. Jak to zařídit, abychom získali uhlí a nezůstala za námi poušť? Postupem času se rekultivace stala součástí těžby samotné. V povrchových dolech se těží – a zemina se strukturovaně přemisťuje a hned jak je to možné osazuje tak, aby z toho byl co největší efekt s ohledem na dané podmínky. Kdybych to měl vyjádřit obrazně, tak je takový povrchový důl veliký stroj, který leze, žere uhlí a co nepotřebuje stěhuje za sebe a za ním vyrůstá let. Nebo se tam vytvoří jezero, jak se to stalo u Mostu. Anebo jezero Milada na místě stejnojmenného lomu mezi Ústím a Chabařovicemi.

Je jisté, že éra uhlí končí. Je ovšem otázka, čím nahradíme zdroj síly, která pohání průmysl, vytápí příbytky a svítí nám v bytě i na ulici. Bohužel je kolem této otázky ideologicky podložená hysterie. Kéž by jezero Most poskytlo vodu k ochlazení horkých hlav.

Ale to je utopická představa. Ještě utopičtější, než horkohlavá vize o tom, že průmysl, dopravu a domácnosti nasytí energií větrníky a soláry.

Příležitost pro pokrokové lidi
V Los Angeles přišel chlápek k zaparkovanému policejnímu autu a nasypal to do něj ze zásobníku své pistole, načež utekl. Policistka, matka jednoho dítěte, a její mladý kolega jsou v nemocnici v kritickém stavu. No vida, je teď příležitost založit hnutí Cops Live Matter, Na životě policajtů záleží. Kdypak asi se sejde první taková demonstrace? Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Odcházení

Potkám pána ze sousedství, rozhlížím se, kde má pejska. Nikdy jsem ho neviděl bez pejska. Vznesu dotaz a on se smutným úsměvem ukáže k nebi. No a vpodvečer se s Ljubou vracíme z třetí procházky a potkáme kamarádku Soňu. Vedle ní peláší pejsánek, do kapsy by se vešel. Kdepak je Džerzy, divíme se. Hned pochopíme. Tak to chodí. Pejskové odcházejí, to je jejich nemilá vlastnost.
No ano, lidi taky odcházejí, ale jaksi jim to dýl trvá.
Ne moc příjemná inspirace pro ranní glosičku. Naštěstí mě tu do nohy strkají dvě tlamy, chtějí svoje misky a pak, tradá na procházku. Na hlubokomyslné úvahy není čas.