2018
leden / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 30. / 31.
únor / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26. / 27. / 28.
březen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26. / 27. / 28. / 29. / 30. / 31.
duben / 1. / 2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30.
květen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12.-13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19.-20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.
červen / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.-17. / 18. / 19. / pauza / 26. / 27. / 28. / 29. / 30.
červenec / 1. / 2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.
srpen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
září 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 14.8. 2018, počítadlo.abz.cz
  • Zemětřesení na indonéském ostrově Lombok má už 436 obětí
  • Úřady SR žádají kvůli únosu Vietnamce zbavit mlčenlivosti 44 lidí
  • Pašerácká loď Aquarius stále nedostala povolení ke vplutí do přístavu
  • V kauze ROP Severozápad je nově obviněn ústecký exhejtman Šulc
  • Lidé z Horoměřic podali ústavní stížnost proti nařízenému vystěhovaní
  • Nejvyšší soud přezkoumá zproštění Sáňky v kauze islámské knihy
  • Deset jednotek hasičů likvidovalo požár lesa na vrcholku Ještědu
  • ČIŽP zahájila přestupkové řízení kvůli pálení trenýrek na Hradě
  • Počasí v Praze: oblačno, 35 °C

     
 border=
    Proč jsme v Afghánistánu
    Tragická smrt našich tří vojáků i následné prohlášení, že v Afghánistánu pachatele nalezneme, usvědčíme a o trest se postaráme, vzbudily veřejnou debatu. Bylo by nenormální, kdyby nevyvolaly. Na Novinkách k ní přispěl i Václav Klaus mladší, obecně pokládaný za významnou alternativní figuru v rámci ODS. Soudí se, že má šanci dostat se ve straně i na vrchol, pokud by došlo k nějakým zásadním tektonickým pohybům a strana by dospěla k závěru, že vyprchala kapacita páně profesora Fialy pomocí drobečkové taktiky dopídit se aspoň stínu někdejší slávy. I to je důvod, proč je dobře úvahu Klause ml. o naší roli v Afghánistánu prozkoumat.

    Pokusme se dobrat se jádra a není to jednoduché. Hned v úvodu se autor vymezuje proti jemu protivnému názoru a jaksi nadhazuje, že nějaký názor je veřejnosti vnucován s imperativem mlčte, pokud si myslíte něco jiného. Hned vzápětí definuje roli armády: smyslem armády je především chránit vlastní zemi, její svrchovanost. Dovolme si nadsázku. Kdyby smyslem existence dejme tomu americké armády bylo chránit vlastní zemi a její svrchovanost, žádné Česko by nebylo, protože bez vstupu USA do první světové by v roce 1918 válku vyhrálo Německo s Rakouskem – Uherskem. Svět už je takový, že armády bojují ve vzájemné součinnosti a často na jiných územích, než je to vlastní. Autor konstatuje, že u nás nemáme prioritu teritoriální obrany a že by se to mělo změnit. Těžko tomu rozumět jinak, než že by se teritoriální obrana měla stát těžištěm obranného úsilí.

    Ale budiž, to asi není podstatná idea komentáře Klause mladšího.
    On především nevidí důvod a cíl pro naše angažmá v Afghánistánu. Má pro to řadu argumentů a ty nelze pominout mávnutím ruky. V této hornaté zemi v posledních čtyřiceti letech pohořely dvě nejsilnější světové armády, ruská a americká. Dodejme, že před nimi tam špatně dopadli i Angličané v době, kdy jinak dokázali ovládnout obrazně řečeno půlku světa a vytvořit v něm říši, nad níž slunce nezapadá. Aktuální spojenecká válka v Afghánistánu věru nedává mnoho důvodů k uspokojení. Vítězství v nedohlednu a dochází tam k fatálním přehmatům. V závěru úvahy opět autor sune do popředí myšlenku, že je dovoleno toliko podporovat spojenecké povinnosti a opačný názor že se vyslovit nesmí. Popírá nutnost spojeneckého angažmá poukazem na Turecko, které má největší armádu v NATO a v Afghánistánu není. Klade úplně závěrem otázku, proč k Afghánistánu být chceme.

    Odpověď je nabíledni.
    Položme si otázku, co by se stalo, kdyby věci šly podle autorova naznačovaného přání, tedy že bychom z Afghánistánu odešli. Jelikož jeho námitky platí jaksi obecně, hodně prostoru věnuje paralele s Vietnamem. Pak asi by bylo podle něho správné, aby odešly všechny spojenecké armády a nechaly v Afghánistánu prostor vítězi, jímž by byl Taliban, eventuálně Islámský stát nebo Al-Káida. Dnes je tam situace taková, že země má jakousi ústřední vládu, která sice není schopna aplikovat pravomoc než na menšině vlastního území, ale je to ústřední vláda. Vede za pomoci spojenců válku s gerilou a ta se jistě potáhne desítky let, zcela ji vyhrát asi nelze. A teď si představme, že by došlo k tomu, co si Václav Klaus mladší zjevně přeje, že by spojenci odešli. Režim v Kábulu by padl a byl by nastolen režim muslimských fanatiků. Afghánistán je země velikosti Francie. Velmi rychle by se stal oporou pro islamský terorismus na celém světě, jako byl Sovětský svaz ohniskem terorismu komunistického. Možná, že by netrvalo dlouho a i sám pan Klaus mladší by poznal na vlastní kůži, co všechno tato země proměněná v mocnost dovede.

    Když se nám něco nelíbí, je dobře si položit otázku, co by se stalo, kdyby to bylo opačně. Představa Afghánistánu talibanského je naprosto šílená. Jak asi by trvalo dlouho, než by se stal předsednickou zemí Výboru pro lidská práva v OSN? Což by byla jen žertovná epizoda. Jako vlastník atomové zbraně je vize bohužel reálná, nikoli fantastická. Ano, paralela s americkým angažmá ve Vietnamu se nabízí. Ale i k ní je dobře připomenout, že Američané neprohráli ve Vietnamu žádnou významnou bitvu. Oni neprodělali jako Francouzi žádnou Dien Bien Phu. Vietnamskou válku Americe prohrál pacifistický aktivismus, který ovládl celou generaci. Ameriku porazila skepse, jakou hlásí Klaus mladší ve své úvaze. Americké válečné úsilí naštěstí trvalo dost dlouho, aby zabránilo dominovému efektu v jihovýchodní Asii, takže komunismus se všemi důsledky zasáhl kromě Vietnamu už jen Kambodžu a Laos. Kapitulace v Afghánistánu by měla horší důsledky pro Asii, s dopadem na celý svět, Česko nevyjímaje. V tomto smyslu naši tři hrdinové opravdu padli za nás a je třeba jim vyslovit vděčnost a nechytračit na jejich hrobech.

    Závěrem poslední poznámka a vracím se k úvodu. Václav Klaus mladší je vnímán jako alternativní aspirant na významnou roli v ODS.

    Myslím, že s ohledem na jeho názory je to varianta naprosto šílená.
     
 border=
    Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
     
 border=
    Nezdrhnou

    Tuhle otázku dostávám od lidí neznalých často. Někdo zvoní u vrátek, jdu otevřít. To znamená, že jdeme otevřít, Gari, Nora a já. Nora s řevem, my s Gari mlčky. Sahám po klice a návštěva se opatrně ptá:
    "Nezdrhnou?“
    Ne, nezdrhnou, pokud se dá předpovídat z dějů minulých. Nikdy nezdrhly. Hned za rohem je pole a za polem les a temi brdskými lesy se dá přejít k pohraničním hvozdům a pak až do Aleluja, kam chcete. Naši pejskové nanejvýš přeběhnou ulici na protější chodník – to je v těchto dnech důležité, protože je tam stín. Nora se někdy jde podívat na roh a tam čumí. Onehdy se stalo, že Ljuba odjela do práce, pejskové byli na zahradě, vrata se nezavřela úplně a oni vyběhli ven a seděli před vraty a koukali směrem, kam odjela, a čekali, až se vrátí.
    Nezdrhnou. Proč taky by se namáhali zdrháním, když se u nás mají jako… pejskové u nás!

    Pěšky na Orlík!