Metnarovi to prošlo
O víkendu jsme vzpomněli dvou výročí. Před 60 lety Američané založili agenturu NASA a před padesáti lety Dubček jednal v Čierné nad Tisou s Brežněvem. Obě události měly dopad i na náš osud. To založení NASA byla reakce na oslnivé úspěchy sovětské kosmické techniky. Pro komunisty to byl obrovský argument: státně řízená ekonomika je schopná tak kolosálních projektů, kdežto západní kapitalistický systém nedokáže koordinovat úsilí jedním směrem. Tomu uvěřili zdaleka ne jen komunisté. Ono to tak opravdu vypadalo. Navíc komunisté publikovali jen úspěšné pokusy, kdežto z Ameriky přicházely zdrcující záběry vybuchujících neúspěšných raket. Že se karta obrátila během neuvěřitelně krátké doby deseti let že Američané dosáhli na měsíc, to muselo i kremelské vládce naplnit desiluzí, až nakonec se Michail Gorbačov odvážil pokusu o reformu: principiálně špatný systém je ale nereformovatelný a zhroutit se po takovém pokusu prostě musí. Drží pohromadě jenom mocí a ta když povolí, není tu žádná jednotící vůle.

Pokud jde o druhé výročí, na mysli tane otázka, zdali to mohlo dopadnout i jinak, tedy zda byla ruská invaze neodvratná. Ono to mohlo dopadnout jinak, ale alternativa byla ještě horší než invaze sama. Muselo by dojít ke zvratu jako se to stalo v Polsku, kde generál Jaruzelský v roce 1981 vyhlásil výjimečný stav, aby zastavil vliv dělnické Solidarity. I v Československu byly takové náznaky. Kupodivu se nepřipomínal případ generála Vladimíra Janka, který se v přeznu 68 zastřelil a tehdy se říkalo, že plánoval protidubčekovský vojenský převrat. V červnu 68 se v hangáru v Ruzyni sešlo deset tisíc vojáků komunistické ozbrojené milice, i takový mohl být scénář vnitřního vojenského zásahu. Těžko spekulovat, co by následovalo potom. Alternativní dělnicko-.rolnická vláda by jistě nejednala v rukavičkách, a místo kriminálů se dají předpokládat oprátky. Rozpad impéria mohl nastat jenom rozpadem jeho jádra v Moskvě. Technická převaha USA a tehdy ještě i Západu jako celku vyvolala v části ruských komunistických předáků iluzi uskutečnitelnosti reformy. Takhle zpětně to vypadá jako narýsovaný mechanismus, ale on teče čas a s ním běží i životy generací. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Neštěkej, ale…

Vraceli jsme se z procházky. Najednou nora vystartovala a štěkala: ulicí šla paní, která hází reklamní letáky do schránek. Nora má od štěněcího věku před očima standard, jak se má člověk na ulici chovat. Má zvolna kráčet, vzpřímen, a rukama má rytmicky komíhat v souladu s chůzí. Pak je v pořádku. Nemá utíkat, kulhat, chodit pozpátku nebo skákat na jedné noze. Nemá jet na kole, na bruslích nebo na koloběžce. A už vůbec nemá nic házet do schránky.

Paní letáková zná mne i Noru a ze štěkání si nic nedělá. Noru jsem stáhnul a zahnal na pozemek. Jen to mě nepatřičně napadlo, že kdyby Nora mohla zařídit, abych nedostával žádné letáky, nebylo by to špatné...