Pilný odchází
Sotva přišel na předscénu, do kuželu nejsilnějších reflektorů, sebral se a odešel – Ivan Pilný, nasazený ANO na místo ministra financí. Hned po nástupu se choval sympaticky, prohlášil, že je skrblík a dával najevo sebevědomí matadora, který se dostal k vysokým metám svými schopnostmi pracovními, nikoli vysedávacími a přitakávacími na schůzích. Jeho nástup vzbudil určitý podiv. Bylo samozřejmě známo, že patří k věrchušce ANO, nicméně bylo zároveň známo, že není přitakálek. Zkrátka, něco jako Pavel Telička svého času. Ten ovšem už odešel a navíc prásknul za sebou dveřmi. Také Pilný dal najevo odcházení a to se na novém postu nestačil ohřát. Je těžké dešifrovat příčiny. Znelíbení se majiteli firmy v tom asi není, protože k nelíbení měl Babiš důvodů víc než dost a teď před volbami, když se mu preference tak dobře množí, nemá důvod se oslabovat. Pilný se odvolává na osobní důvody a médii probleskla formulace o ohledech na rodinu. Ta je jistě zvyklá na častou nepřítomnost domácího pána, v Microsoftu nehrají na padla ve tři a pak havaj. Při troše fantazie si lze vykonstruovat tucet motivačních scénářů. Jisté je, že Pilného odchod Babišovi nepomáhá.

Jiří Rusnok zamíchal polévkou
V rámci rozhovoru s četkou zmínil se guvernér Národní banky, že je republika technicky připravena přistoupit do eurozóny. Problém vidí v rozdílné úrovni platů. Se svou úvahou přišel do chvíle ticha, jež nastalo, když odezněla slova Bohuslava Sobotky o nutném přístupu k euru. Teď už to ale nevypadá, že je to názor sociální demokracie, z relevantních stran podporují eurozónu lidovci a topka.
Hlavní argument příznivců vstupu do eurozóny je chystané ustavení dvourychlostní Evropy. V té budou země eurozóny, kdežto ostatní zůstanou na periférii. Potíž je v tom, že vidina větší integrace zdaleka není tak přitažlivá, jak snad byla před patnácti lety. Tehdy se zdálo, že integrace povede k vyššímu výkonu společenství, k vzestupu prosperity a efektivity. Místo toho se bruselská Evropa věnuje boji s klimatem v roce 2070 a právy mužů, kteří se cítí býti ženami, jakož i výkonu vysavačů. Pod pojmem vyšší integrace si lze snadněji představit větší buzeraci než vyšší efektivitu. Není tedy divu, že nadšení je pramalé.

Keystonští strážníci v akci
Od doby, kdy policejní moc zasáhla úřad vlády a zabavovala tam tuny ilegálního zlata, z něhož se vyklubaly nezdaněné kabelky, sleduje veřejnost její aktivity se značnou dávkou skepse. Formulace, že centrála proti organizovanému zločinu zasahuje v oboře u lánského zámku dokonce budí legrační představy – detektivové běhají po lese a pronásledují zločince, kteří kradou z krmelců seno. Ovčáček k tomu mlčí a Mynář mlží – budeme zvědavi, zdali se detektivové zbaví role směšných keystonských strážníků, kteří se rychle přiženou svými autíčky aby zjistili, že je někdo zase napálil. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Náhlé zmizení Gari

Dochází k němu poměrně často, jistě jednou denně. Je s námi a najednou tu není. Jev zvaný Mizení Gari (bylo by možné pro něj použít automobilní zkratku MG) je komplikovaný tím, že Gari se neúčastní všech akcí, zvláště pak spojených se zahradními pracemi: ty ji nebaví, kdežto loajální Nora pomáhá – kouše klacek, tahá plyšového krokodýla, nosí tenisák, zkrátka – přikládá tlapu, eventuálně tlamu k dílu. To Gari nedělá, chvilku asistuje při zahájení díla a pak se zvolna odebere do obýváku, zalehne na křesílko a kouká oknem ven. To ovšem není to pravé MG, to je běžný odchod. Skutečné MG nastane, když Gari není na křesílku a je nutno po ní pátrat.

Obvykle je někde zavřená. Ji totiž nebaví zahradničení, ale uvnitř domu stínuje obyvatele a je schopná za zády kamkoli proklouznout, aniž byste to tušili. Pak se stane, že je zavřená i několik hodin, zvláště pak večer. Jako včera, to jsme si mysleli, že už je na pelechu (úderem osmé už odcházívá na své velebné lože) a místo toho byla ve kvelbu pod schody. Jak se tam dostala? I to je součást umění MG.