2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 18.4.2017,
  • Hlavní turecká opoziční strana žádá zrušení výsledků referenda
  • Rada Evropy vyzvala tureckou vládu k uvážlivosti v dalším postupu
  • Jihokorejská exprezidentka Pak Kun-hje byla obviněna z korupce
  • Pence prohlásil, že "éra strategické trpělivosti" s KLDR je u konce
  • Lavrov doufá, že USA neudělají vůči KLDR žádné jednostranné kroky
  • Turecko stojí na prahu změn, leč zůstává partnerem, myslí si Zaorálek
  • Začala demolice domu na rohu Opletalovy a Václavského náměstí
  • Policisté začali vyšetřovat sobotní úmrtí dvou žen v sauně
  • Počasí v Praze: zataženo, přeháňky, sotva 8°C

     
 border=
    Kde jsme
    Ekonom Tomáš Sedláček psal – četl jsem v iHned – že se hrneme do země nikoho, mezi Ukrajinu a Bělorusko. Není sám, kdo vynáší podobné soudy. Na stejné rétorice staví své uvažování kupříkladu Jiří Pehe. Dlužno ale podotknout, že Jiří Pehe nepřekračuje meze soudnosti, kdežto maxima Tomáše Sedláčka vyráží dech.

    Předpokládám, že svůj text po sobě četl. Odtud můj úžas. On si opravdu myslí, že směřujeme někam mezi Ukrajinu, rozvrácenou zemi ochromenou korupcí a sektářským nacionalismem, který v krajních projevech zašlehuje do čistého fašismu, a Bělorusko, čistě diktátorský režim s potlačenou svobodou slova a shromažďování, vedené uzurpátorem a kamarilou jeho patolízalů? Opravdu nechápu, jak někdo může s vážnou tváří něco takového napsat a poslat do novin, aby mu to tam otiskli. Že to zveřejnili je jistě v pořádku, a můj podiv a odpor se netýká Hospodářských novin, ale autora úvahy.

    My nejsme něco mezi Ukrajinou a Běloruskem, a nesnažíme se tam vmezeřit. Za pětadvacet let jsme ušli pozoruhodný kus cesty – vždycky jsem tvrdil, že když se jde 45 let do sklepa, tak cesta nahoru trvá minimálně stejnou dobu, spíš delší – jsme tedy v půlce. Ustavili jsme demokratický stát s pevnými institucemi. Máme za sebou ekonomickou transformaci, o které jednou budou profesoři psát tlusté knihy – šlo o vybudování kapitalismu bez kapitálu a Tomáš Sedláček tomuhle rozumí jistě mnohem líp než já. Máme před sebou dvoje významné volby a společnost se k nim seriózně připravuje – buď jak buď, o naší demokracii svědčí to, že u nás nehrozí, že bude soupeřit pravicová extremistka s levičáckým šílencem, což se může stát ve Francii, a Tomáš Sedláček si jistě nemyslí, že Francie směřuje někam mezi Bělorusko a Ukrajinu. Pojďme ale k jádru věci, totiž k tomu, proč si Tomáš Sedláček myslí to, co napsal.

    Problém je v tom, že významná část veřejnosti a též i politické reprezentace má vážné a hluboké pochybnosti o smyslu a směřování zahraniční politiky demokratického Západu. Uvažujme o těch pochybnostech, čeho se týkají.

    U nás naprosto není zpochybněna tržní ekonomika a parlamentní demokracie a svoboda slova a vyznání. To vše se stalo součástí hodnotové výbavy, na rozdíl od Ukrajiny a Běloruska. Pochyby se týkají spíše vnějších vztahů a zahraniční politiky. Tomáš Sedláček se pohoršuje nad pohrdavými poznámkami vedenými evropským směrem. To má jistě pravdu. Nejsem sám, koho trápí, že stávající evropské vedení vede Evropu očividně špatným směrem. Špatnost směru je prokazatelná. Copak Brexit není kolosální fiasko evropské politické elity, která ho připustila? Celá severní část afrického kontinentu je v rozvratu, s výjimkou Egypta, kde se násilím ujala vlády armáda, a snad Tuniska, to se drží. To je malý důkaz, že se jde špatným směrem? Slovo Evropy nemá váhu, Evropa nemá respekt. Malý příklad: Ekonomická velmoc Německo není schopna přimět Tunis, aby přijal nelegálního migranta, a ten pak vraždí civilisty. Takto lze pokračovat dlouho. Jestliže Česko směřuje mezi Ukrajinu a Bělorusko, kam potom směřuje Evropa jako taková?

    Tomáš Sedláček dovozuje, že jsme špatný spojenec v rámci NATO. Nevím o misi, ze které bychom se snad měli vyzout. Nedáváme dost peněz na armádu, ale to nedává skoro nikdo a Německo teď hodlá ubrat, to taky je špatný spojenec a hrne se k Ukrajině?

    Tady na Neviditelném psu po celou dobu syrského konfliktu dávám najevo hlubokou pochybu o západní zahraniční politice v této oblasti. Asad je jistě hnusná kreatura. To byl Kaddáfí taky a Hussajn jak by smet. Před tím se liberálnímu Západu slavně podařilo svrhnout íránského šacha Pahlavího. Načež má na krku teokratickou diktaturu ,vyvíjející atomovou bombu. Husajn oběšen, země v rozvratu. Kaddáfí zlynčován, v Libyi dvě vlády, jedna horší než druhá. To je výsledek rozumné zahraniční politiky?

    Když teď ruský ministr zahraničí Lavrov varuje před unáhlenými zásahy v Koreji, nemohu jinak než s ním souhlasit. Stačila sprška okřídlených střel, aby počínající mírové rozhovory v Sýrii vzaly za své – a máme se radovat z toho, že je šerif opět ve městě. Jenže ten šerif, ten dovede grázly nakopat do zadku a posadit za katr, jak to vídáme v kovbojkách. Nic takového se neděje a stát nemůže. Trump udělal jenom gesto bez reálného pokračování a teď vede silácké řeči o konečném řešení problému Korea.

    Uzavřu. Moje litanie by rozměrem přesáhla únosnou mez. Nemyslím si, že směřujeme mezi Ukrajinu a Bělorusko. Na základě zkušenosti s totalitním režimem a v jeho rámci na základě každodenní konfrontace s proklamovanou lží se u nás vyvinul smysl pro kritické myšlení. Když vidíme žlutý čtvereček, nevěříme, že je to červené kolečko. Proto tolik lidí, občanů i politiků, má pochyby, že odstraněním Asada vznikne v Sýrii demokracie ženevského střihu. Stejné pochyby jsou stran projektu přestěhovat půlku Afriky do Evropy, aby se po roce 2050 nezhroutil penzijní systém. Mohl bych podobných tezí vyjmenovat tucet. Nevěřím na vývoz demokracie, nevěřím na humanitární bombardování a nevěřím na export lidských práv. A jestliže naše politická reprezentace hájí naše státní zájmy, já jí za to děkuju. Vyžaduje to hodně odvahy v tomto světě, který - jak to tak vypadá - ztrácí smysl pro realitu.
     
 border=
    Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
     
 border=
    Psí proměna

    Trochu jsem liknal v referátech o našich pejscích – ono to další poranění Garinky mi trochu pokazilo náladu, to jistě pochopíte. Zřejmě někde na okraji woodskockové louky je zdroj střepů a všetečná Gari tam leze a njdřív si rozřízla pravou tlapku a posledně levou. Musíme teď chodit extra s Norou a extra s Gari, je to docela hoňka.

    Mnoho komických momentů z toho neplyne, až dneska jeden. Ráno jsem byl s Norou na dělší procházce právě zase v Olešku. Potkal jsem dva lidi, pána s paní, podobně jako já si vykračovali s norskými hůlkami. Pozdravili jsme se a šli po svých. Já se vrátil domů a vyzvedl Gari a šel jsem na kratší procházku ve zvolském lese. Gari tam pomalu ťape po cestě a kouká, kde co šustí mezi větvemi, ona je vysazená na lesní kosáky. Jdeme a koho potkáme! Zase ty lidi, co jsme minuli v Olešku. Koukali: stejnej chlap, stejnej pes, ale von zčernal!

    Mají o čem přemýšlet.