Dva roky za písničku
Vše podstatné o procesu s třemi členkami ruské skupiny Pussy Riots už bylo řečeno. Rusko je stále stejně temné a neevropské, jako byla za carů, bolševiků a nynějších oligarchů. Víc patří do Asie než do Evropy, nemá ambici s euroatlantickým světem spolužít jako rovný s rovným. Pořád ovšem byla naděje, že se „něco stane“. Režim ale zůstal neoblomný. Na evropského pozorovatele mrazivě zapůsobilo zejména zdůvodnění rozsudku. Je to stejná dikce jako v klasických moskevských procesech a nelze nepomyslet na to, že i ti právníci, kteří text sestavili, zůstali stejní. Soudci odsuzující tři děvčata za čin, který by v civilizovaném světe řešil kostelník vyvedením za ucho, maximálně pořádkovou pokutou, by před pětadvaceti lety stejně výřečně odsuzovali lidi za šíření náboženské propagandy, a jistě by neopomněli je označit za duševně narušené.

Bohužel, pravda je takové, že duševně narušený je režim odsuzující tři mladé lidi za provokativní politický protest. Je to obludné a nepochopitelné, že tak velká země, která dala světu tolik velkolepých osobností, dokáže být tak trapně malicherná a ubohá ve svých projevech represe. Asi je to kolektivní duševní úchylka. Kdyby totiž byl přítomen rozum, nutně by nepřišla na přetřes otázka, co Ruskou škodí víc, zda písnička zakrákoraná v kostele třemi holčinami, nebo nepochopitelný monstrproces, který plní média celého kulturního světa.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Sekací den
Chvála bohu, jsme tady na chorvatském ostrově Brač od pondělka od večera a nebylo příhod – stran kromě nerváku se zmizením peněženky. Ljuba má peněženku, takovou látkovou, placatou. No a ta zmizela, jak jsme zjistili, když jsme se uvelebili u vody. Tam se sjíždí tři sta metrů dlouhou silnicí na šíři jednoho auta, pěkně prudkou. No a peněženka byla pryč.

Analýza: musela vypadnout z auta. Kdy? Když byly otevřené dveře. Kdy byly otevřené dveře? Ještě ve Splitsce, při nastupování, a nahoře na odbočce ze silnice na tu prudkou úzkou cestu.

Následoval telefonát Karlovi, našemu hostiteli, ať je tak laskav a jde se podívat na místo, kde parkujeme. No a my se vydali zpátky tou cestou... a tam nahoře opravdu ta peněženka (s řidičákem a platební kartou) ležela.

A co Karel? Nevolal... Jestli se mu něco nestalo. Nezahynul při cestě na parkovací místo?p>Nezahnul. Šel se podívat na parkovací místo. Peněženka tam nebyla a bál se to Ljubě zavolat, aby to s ní neseklo.

Což mi připomnělo, že onoho peněženkového dne byla ještě jedna sekací příhoda, taky na tom samém místě u moře. Já zaparkoval pěkně ve stínu a když jsme se pak chtěli vrátit domů, ukázalo se, že mě někdo na mém místě zazdil. Velká audina. Málem to se mnou seklo. Nadával jsem a najednou koukám, má pootevřené dveře. Otevřel jsem, nakouknu dovnitř a hele, jsou tam klíčky na sedadle. Tak jsem vlezl dovnitř, nastartoval, jenže ona potvora měla automat. Zpátečka by měla být písmeno R. Hledám R a to už tu byl vyděšený majitel.

Viděl chlapa jak mu leze do auta a málem to s ním seklo.