O Temelínu v Budějovicích
Jak krásné je mít nepřítele, který nám nemůže ublížit! V tomto smyslu je Temelín ideální pro určitý typ lidí. Ekonomicky i ekologicky nejvýhodnější elektrárna v zemi je dlouhodobým boxovacím pytlem pro všechny milovníky sportu, který lze charakterizovat jako "revolucionářem bez rizika". Mezi mluvčími protijaderného mítinku v Budějovicích nechyběli Martin Bursík a Ondřej Liška. Bursík je muž, který zelené prostřednictvím agentur pro vytváření veřejného mínění dostal do vlády, pak se lidé přesvědčili, o co jde, zelení z výčtu parlamentních stran vypadli a Liška proces nezvrátil. Oba se "vyslovili pro obnovitelné zdroje", přičemž obnovitelné zdroje jsou ty hokus pokusy, na které je třeba doplácet a které tvrdě dopadají na občany v době hospodářských potíží. Navíc takzvané obnovitelné zdroje jsou velmi často napadán právě ekologickými aktivisty. O zhoubnosti solárních plantáží snad netřeba diskutovat, prosazení dotace na ně, to je příklad legální loupeže za bílého dne, kterou způsobili sami zákonodárci. Větrná elektřina je oblíbený terč ekologistů. Energie z biologických zdrojů má neblahé důsledky ekonomické a sociální. Zbývá uhlí, přičemž ekologičtí aktivisté prudce protestují proti rekonstrukci Prunéřova. Byla by to možná – do určité míry – i zábavná podívaná, kdyby to nemělo tvrdé důsledky pro budoucnost. Ekologisté předvádějí veselé tanečky a vstupné platíme všichni.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz JAK ŽIVOT JDE: Dnes instalujeme
Instalujeme výstavu, to musím dodat, aby informace byla úplná. Všech 14 účastníků namibijské fotoexpedice vybralo své práce, každý v počtu tří kusů, a co tyto řádky píši v pátek ráno veze Franta Mazáč z Rayfilmu kopec fotek autem do Dolních Břežan až z Opavy, tam Rayfilm sídlí. Výstava bude v Galerii Jacques, to je v té nové zástavbě v Břežanech, hned u umělého jezírka, nedaleko MiniTesca. Je to docela drsný úkol, vybrat tři fotky... když vezmeme v úvahu, že na takové fotoexpedici obvykle nafotíte 500 fotek denně a byli jsme tam dva týdny. Kdepak jsou časy kinofilmu! To se to jinak fotilo, povzdechne staromilec a zvedne varovně prst, že se tenkrát fotilo uvážlivěji než dneska. Jenže kinofilm, to byl v tomhle směru taky pokrok vůči svitkovému filmu s jeho dvanácti políčky na svitek a svitkový film byl pokrok proti skleněným deskám a ty měly taky svůj vývoj... Zkrátka, tyhle úvahy dlužno ponechat koňovi s jeho větší hlavou. Můj byl problém vybrat fotky na výstavu – do širšího výběru každý poslal deset a na mně bylo udělat definitivu. Tak, aby se fotky námětově nedublovaly (jen to zkuste – deset lidí na poušti, fotí poušť a aby se fotky nedublovaly) a aby tam v tom výběru bylo všechno – nějaká poušť tam být musí, když Namibie je prakticky jenom poušť nebo skoro jenom... Zkrátka, výběr jsem udělal a dneska instalujeme a pak už můžete fotky vidět v Galerii Jacques – po celé léto.