2018
leden / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 30. / 31.
únor / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26. / 27. / 28.
březen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26. / 27. / 28. / 29. / 30. / 31.
duben / 1. / 2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30.
květen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12.-13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19.-20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.
červen / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.-17. / 18. / 19. / pauza / 26. / 27. / 28. / 29. / 30.
červenec / 1. / 2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.
srpen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
září 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28.-30.
říjen 1. 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 18. 19. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
listopad 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.
Prosinec 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10.


(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pondělí 28.5. 2012,
  • Írán chystá nový jaderný blok v jihozápadním Búšehru
  • Šéfka MMF si dělá větší starosti o děti v Africe než o Řeky
  • Předák Sudetoněmeckého landsmanšaftu kritizoval Klause
  • Atentát na Heydricha si připomněla pražská Libeň i centrum města
  • Bývalí političtí vězni varovali v Jáchymově před návratem komunistů
  • Zemřela Zita Kabátová, poslední hvězda prvorepublikového filmu
  • Kvůli Rathově aféře ztratila ČSSD čtvrtinu voličů, tvrdí průzkum
  • Policie konečně vyhnala tzv. aktivisty z Klárova
  • Počasí v Praze: oblačno, 24 stupňů

     
 border=
    Sedmdesát let
    Byla by současná armáda schopna takové akce, jako byl atentát na Heydricha? Podle názoru ministra obrany Alexandra Vondry ano. První reakce mnoha čtenářů bude asi skeptická a materiál pro ironické poznámky by žádný vtipálek nemusel dlouho hledat.. Atentát na Heydricha byl přece mimořádný výkon nejen v dějinách našich ozbrojených sil. O nic podobného se nepokusili ani Francouzi, kteří měli v okupované Francii mnohem rozsáhlejší odbojové zázemí. Čistě technicky, naši současní vojáci a zvláště pak příslušníci speciálních jednotek jsou vybaveni odborně i fyzicky velmi dobře. V atentátu na Heydricha hrál roli ještě jiný faktor, totiž vlastenectví a z něho plynoucí ochota se obětovat. V roce 1942, kdy Gabčík s Kubišem zlikvidovali masového vraha Heydricha, byla v živé paměti neuvěřitelná anabáze československých legií v Rusku. I tato vojenská akce, navíc dlouhodobá, nikoli jednorázová, je mnohými vojenskými historiky a teoretiky pokládána za pozoruhodný a zcela nevídaný výkon. V předválečném Československu i v jeho okupované trosce hrály velkou roli organizace jako byly skautské organizace a Sokol. K vlastenectví vedla mladé lidi škola. To všechno a jistě i mnoho dalších faktorů vedlo k tomu, že naši vojáci v Anglii byli ochotni jít do akce, která pro ně osobně dobře dopadnout nemohla. Dnes, pokud něco likvidujeme, pak je to právě vlastenectví. A co hůř, ti co nejvíce mávají národním praporem nebudí důvěru a čiší z nich v nejlepším případě populismus. Politické elity národnímu duchu spíš škodí než prospívají. Opravdu je dnes těžké hledat nějaký ideální motiv pro eventuálního současného Gabčíka nebo Kubiše. Možná, že je tahle úvaha naveskrz zbytečná. Žádný Heydrich široko daleko není a naši vojáci vyjíždějí na mise, které jsou mnohdy nebezpečné a riskantní, ale jist ne tak zoufale sebevražené, jako byl vzpomínaný atentát. Přejme si, aby při tom zůstalo a nikdo nemusel být vystaven tak kruté zkoušce. A vzpomínejme na statečné parašutisty a všechny odbojáře, kteří jim pomáhali, s vděčností a vděkem. Teřba nás tento postoj v něčem posílí.

    Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
     
 border=
    JAK ŽIVOT JDE: Blamáž s pytlem
    Na několik etap jsem betonoval chodníček za barákem. Neptejte se mě, proč jsem si na to nenajal lidi. Nejde po ledajaký chodníček. Je to umělecká práce ve stylu Starý Japan a na širém světě by to nikdo neuměl, leda někdpo jako byl Sen Rikjú, ale toho donutili učinit harakiri v roce 1591. Asi proto, že se mu nepodařilo vyrobit chodníček. Zkrátka, tenhle chodníček je moje dílo a včera jsem dokončoval skoro jeho finální fázi.

    Pro beton jsem jel do Obi. Vyfasoval jsem vozík a zajel do oddělení stavebnin. Tam měli na výběr snad deset, patnáct druhů pytlované betonové směsi. A najednou vidím, mají tu pytle zabalené v igelitu, zřejmě tržené, a na nich nápis 30% sleva!

    Úžasná věc, tyhle slevy. A třicet procent, to je panečku, pořádná sleva! Při ceně sto pade za pytel ušetříte páďo apři dvou pytlech kilčo. Nelze odolat. Naložil jsem ne bez obtíží oba pytle na svůj vozík a dojel s nákladem ke kase. Tam fronta, protože v neděli Čechové kutají své kutilské práce a nakupují materiál. Dostal jsem se na řadu. „Sleva,“ pravila pokladní.
    „Ano, sleva,“ přisvědčil jsem spokojeně.
    „A kde máte papír?“
    „Jaký papír?“
    „Tady,“ukázala prstem.
    Pod nápisem 30% bylo mnohem menším písmem napsáno, že pokud mám zájem, mám se obrátit na prodavače. Chápala se mikrofonu, aby ho zavolala, znáte to, takové to vyhlašování oddělení stavebnin k pokladně.
    Ohlédl jsem se. Lidé co stáli za mnou ve frontě nabývali vzezření žulových soch a v očích se jim rozžínal plamen nenávisti.
    Některé poháry třeba dopít do dna, zvláště pak poháry hořkosti. Jel jsem zpátky se svými pytli, abych vrátil zlevněné a naložil si zdravé pytle se 100% cenou a čárovým kódem. Když jsem první pytel skládal z vozíku, igelit povolil, přišel prodavač...
    Ne každý příběh musí být plně dopovězen. Tenhle má šťastný konec, a omezím se tedy úplně na závěr: nenásledoval jsem cestu Mistra Rikjú. Nůž zůstal v šupleti kuchyňské linky, nespáchal jsem harakiri.